Čarodějnické procesy na Severní Moravě

01.01.1901 00:00

Inkvizitor Boblig zatkl dokonce osvíceného děkana Lautnera a jeho farskou kuchařku. Všichni byli popraveni potupnou smrtí na hranici. Vše zašlo tak daleko, že ani nesměli být popraveni...

    No, ani nevím, jak začít. Teď žiju už delší dobu na Severní Moravě ve městě Šumperk. Je to velice pěkné město.

    Když jsem poprvé stál před domem, ve kterém mám pronajatý byt, měl jsem zvláštní pocit. Takový ten pocit, že to nebude jen tak obyčejný dům. A taky nebyl.

    Za pár dní jsem začal pracovat jako redaktor v nejmenovaných novinách. Mým prvním úkolem bylo napsat krátký článek o takzvaném Geshaderově domě. Je to starobylý měšťanský dům. Zjistil jsem, že v něm žil jistý pláteník Jindřich Pešek a jeho žena. Jeho ženu uvěznili pro čarodějnictví a Peška také.

    Článek jsem napsal a začal jsem se o toto téma zajímat víc. Zašel jsem do městského archivu a na vlastní oči jsem viděl soudní spisy z let 1678-1693. Vše začalo v nedalekých Velkých Losinách. Na zdejší zámek byl povolán inkvizitor J.F. Boblig z Edelstadtu, aby vyšetřil tři ženy, podezřelé z čarodějnictví. Jenže Boblig nebyl hloupý a věděl, že pokud si při krutých výsleších vyžádá jména nejbohatších sedláků a měšťanů z Šumperka, tak je dostane. Používal drcení palců v palečnici, drcení holeních kostí ve španělské botě a natahoval nevinné lidi na skřipci. Ale to zdaleka nebylo vše.

    Když procesy zachvátily i město Šumperk, bylo už pozdě všemu zabránit. V Losinách hořela jedna hranice za druhou a v Šumperku krutý inkvizitor zatýkal na koho si ukázal. Samozřejmě zatýkal jen bohaté měšťany. První zatkl Marii Sattlerovou, ženu bohatého barvíře Kašpara Sattlera. A to je právě to, co mě trápí. Sattlerovi totiž měli dva domy a jeden z nich stál nedaleko městské radnice. A v tom domě bydlím já. Zjistil jsem to teprve nedávno.

    Inkvizitor Boblig zatkl dokonce osvíceného děkana Lautnera a jeho farskou kuchařku. Všichni byli popraveni potupnou smrtí na hranici. Vše zašlo tak daleko, že ani nesměli být popraveni na šibeničním vrchu, ale poprava se konala pod ním. Čarodějnice nebyly hodny popravy na vysvěceném místě.

    Neváhal jsem a zajel jsem na zámek do Velkých Losin. Kastelán mě osobně provedl po zámku. V druhém patře mi ukázal místnost, ve které probíhali krvavé výslechy. Dokonce mě nechal nahlédnout do místnosti, která byla používána jako vězení.

    Přečetl jsem si knihu Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického. Ve videopůjčovně jsem si půjčil stejnojmený fil Otakara Vávry. Ani jsem nemohl věřit vlastním očím. Můj patnáctiletý syn by asi řekl, že je to brutus. Jak vnímáte šumperské inkviziční procesy vy? A jaký máte dojem z filmu nebo knihy „Kladivo na čarodějnice“?

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode